Pozdravy z divočiny - Sukau village / Sabah

Výhody dlouhodobého cestování bez cestovky (i té lokální)

Způsobů, jak procestovat ostrov Borneo je několik. Nejsnadnější, ale zároveň nejdražší variantou je zájezd objednadný z České Republiky přes cestovní kancelář nebo podobná možnost, kdy se dopravíte na ostrov sami a využíváte zájezdů a hotových balíčků z Tripadvisor. Tento způsob nejenom že zaručeně přehltí vaše vnímání, ale i pořádně provětrá vaši peněženku. Mnoho mladých lidí, které na našich cestách potkáváme jsou baťužkáři, často z Austrálie nebo Evropy. Tato skupina lidí, do které patříme i my, se na všechna místa na ostrově dopraví sama a následně, pokud chce podniknout konkrétní výlet, tak si jej zaplatí u místního průvodce za zlomek ceny. Při našem týdenním pobytu ve vesnici Sukau jsme potkali pár zajímavých lidí. Jedna z ních, Francouzka Milena nám vyprávěla že je už šest měsíců na cestách po jihovýchodní Asii. Dále Australan Josh, který je v našich letech, se už chystá na půl roční cestu do Jižní Ameriky. Já a Esterka jsme ale loudalové a všude zůstáváme nejdéle, zatímco ostatní "backpackeři" už vyrážejí za dalším dobrodružstvím.

Největší vtip je ale v tom, že když bydlíme ve vesnici u řeky, kam cestovky vozí lidi za cílem pozorovat zvířata, můžeme je tedy logicky potkávat všude kolem sebe a zadarmo. Tento předpoklad se naplnil hned první den, kdy jsme po příjezdu do ubytování šli s naším novým kamarádem taxikářem na procházku kolem vesnice a narazili jsme na skupinu opic a na varana (Najdete varana v druhém záběru našeho videa?). Při všech procházkách po vesnici jsme mohli pozorovat makaky, ptáky a veverky, které jsou ale jako většina druhé endemitní. Stejného efektu jsme docílili navštívením místních restaurací s verandami z nichž jsme pozorovali řeku a její život. Večer při západu slunce je pozorování zábavnější, protože jsou zvířací obyvatelé místa živější.

Obyvatelé Sukau

Poté, co jsme se přesunuli na Borneo se nám začalo stávat, že se na nás lidé začali dlouze usmívat. Například v Sandakanu jsme zašli do restaurace a než jsem si mohl objednat, tak mě kluk s holkou přivítali dvouminutovým pozorováním a chichotáním. Turisté kvůli časovým presům do místních podniků moc nechodí a tak při dalším nákupu v sandakanském supermarketu jsme se opět stali nechtěnými celebritami. Ve vesničce Sukau nás přivítali hlavně děti. Jedna holčička nám pokaždé když jsme šli okolo, dávala kamínek a pak se s náma objímala. Další děti nám demonstrovaly svoji angličtinu s otázkou na naše jména a zda máme raději Ronalda nebo Messiho. Tato kontaktní fráze nás provází už od návštěvy Lomboku v Indonésii. Děti - a ne jenom chlapci jsou do fotbalu velmi zapálení.

Z mého pohledu je ve vesnici jen jedna obstojná restaurace (ze dvou celkových), která je od našeho ubytování asi 10 minut chůze. Tím že zde zachází slunce v 6 večer, tak na nás čekala každý den jedna večerní procházka v absolutní tmě a když se nám jednoho dne vybil mobil, tak jsme zrovna uslyšeli "Wait, wait"! To na nás volaly místní holčičky - sousedky, které nás zachránily před tmou a dovedly nás domů (říkáme vždycky "domů", i když je to jen na týden). Opět padla stejná otázka na Ronalda a Messiho. Při navštívení druhé ze dvou restaurací (putyk), jsme měli tu čest narazit na chlapečka, který, jakmile uviděl Esterku, tak už se od nás nedokázal odtrhnout. Vytrvale Esterce demonstroval své stavební zkušenosti ve hře Minecraft a stavěl jí domeček. Žádosti Esterky o růžovou barvu vesele ignoroval a místo toho dostala baráček na obrovském sloupu ve výšce 300 metrů. :D

Pracovní příležitosti a podpora v nezaměstnanosti v Malaysii

Na jednom z výletů jsme měli možnost si popovídat se synem majitele ubytování, který byl zároveň průvodcem a díky jeho dobré angličtině jsme se dozvěděli více o místních poměrech. Co nás příjemně překvapilo, byl fakt, že místní dostávají v případě, že nemají práci finanční podporu a to jednak od Malajsie, a také od státu Sabah (jeden ze 13 států Malajsie). Pán ale sebekriticky vůči svým spoluobčanům konstatoval, že to vede i k tomu, že mladí lidé bez rodin nepracují a zvládnou vyžít z těchto dávek a často zůstávají rodičům doma. Tento stav by člověk od jihovýchodní Asie nečekal. Popisoval, že práce je tu dostatek a pokud člověk má vůli pracovat, tak si práci snadno najde. Možností je hodně i pro lidi, kteří neumí anglicky. Například na plantážích, kterých je tu nadbytek. Briti to mysleli s místní ekonomikou asi dobře, ale obrovská část pralesa kvůli těmto plantážím lehla popelem. Dále speciálně v této oblasti je hodně sběračů, kteří sklízí ptačí hnízda, kvůli jejich blahodárným slinám.